Region

Tři nizozemské provincie Flevoland, Zeeland a West-Noord-Brabant mají podobnou jílovitou půdu a typy zemědělských podniků. Hlavními pěstovanými plodinami jsou brambory, cukrová řepa, obiloviny a cibule na průměrné rozloze podniku 115 hektarů.

Zaměření studie

S rostoucí velikostí a hmotností zemědělských strojů se ve třech regionech zvyšuje zhutnění půdy, což vede ke špatné struktuře půdy a snížení výtěžků sklizně. Tento problém je nejhorší ve vlhkých vegetačních obdobích, kdy podmínky neumožňují zemědělcům provádět polní práce v optimálních podmínkách. Někteří zemědělci proto přešli na bezorebné systémy pěstování, aby zlepšili strukturu půdy.

Tato případová studie se zaměřila na roli poradenství při zavádění bezorebných systémů pěstování plodin za účelem zlepšení půdy. Při bezorebném systému pěstování se půda nenarušuje orbou a kultivací. Tím se vytváří lepší struktura půdy a zdravější půdní život.

Bezorebné pěstování plodin je inovace, která zásadně ovlivňuje zemědělský systém. Vyžaduje nový pohled na zemědělství s novými znalostmi, technikami a zemědělskými stroji. V Nizozemsku v současné době používá bezorebné techniky ke zlepšení struktury jílovitých půd jen několik zemědělců. Na písčitých půdách se častěji setkáváme s přístupem používaným k regulaci eroze půdy.

Systém micro-AKIS zemědělců v Nizozemsku spočívá především v kontaktu s poradci a dalšími zemědělci (včetně sousedů a studijních skupin). Kromě toho doporučení poskytují i dodavatelé nebo obchodníci. Všichni zemědělci jsou se svým systémem mikro-AKIS spokojeni. Pokud nejsou spokojeni, mohou snadno přejít k jinému poradci.

The full report (in English) is here

Partner a kontaktní osoba

Wageningen Research

Koen Klompe, koen.klompe@wur.nl

Získané poznatky

1. Zásadní roli při této inovaci sehrál jeden nezávislý poradce specializující se na bezorebné pěstování plodin. Pozorování a diskuse o zkušenostech průkopnických zemědělců také pomohly zvýšit zájem a ovlivnit rozhodnutí, zda tuto praxi přijmout či nikoli. Studijní skupiny rovněž usnadnily tuto výměnu tím, že díky nim zemědělci viděli, jak jiní zemědělci bezorebné techniky používají.
2. Většina zemědělců vyhodnotila inovaci poměrně brzy poté, co se o ní dozvěděla. Při hodnocení bezorebného pěstování většina zemědělců, kteří o něj projevili vážný zájem, jej nejprve vyzkoušela na malé části farmy. Pokud se setkala s pozitivním výsledkem, rozšířili ji na zbytek farmy. Při hodnocení zemědělci sledují zlepšující se kvalitu půdy, tlak plevelů, vliv na výnos a zkušenosti, jak bez orby likvidovat zelené hnojení. Někdy s hodnocením pomáhal poradce, ale většinou se farmář spoléhá na vlastní zkušenosti.
3. Po rozhodnutí o zavedení tohoto postupu trvá fáze implementace několik let, protože půda se musí novému systému přizpůsobit. Během těchto let se zemědělci také učí, jak nejlépe půdu kultivovat, aby plodiny byly nadále v dobré kvalitě. Pro většinu zemědělců je v tomto procesu učení důležitý poradce. Tento proces učení nemá jasný konec, téměř všichni příjemci inovace uvedli, že budou systém dále dolaďovat.
4. V roli poradců byla pozorována značná variabilita. Přestože poradci hrají v procesu zavádění neinverzního obdělávání půdy určitou roli, je tato úloha poměrně různorodá. Někteří zemědělci se při hledání cesty vpřed spoléhají spíše na vlastní moudrost a znalosti, zatímco jiní jsou silně závislí na odborném poradci.
5. Zkušenosti kolegů zemědělců ovlivnily jak příjemce inovace, tak ty, kdo ji neaplikovali. Tento vliv může přijetí podpořit nebo naopak ztížit v závislosti na tom, jak praxi hodnotí. Rozdíl mezi těmito dvěma skupinami vysvětluje jak výskyt výhod a nevýhod praxe v konkrétních zemědělských podnicích, tak hodnota, která je těmto výsledkům přisuzována. Pro inspiraci a podporu většího počtu zemědělců při uplatňování této inovace by bylo dobré podpořit rozvoj odborných znalostí o neinverzním obdělávání půdy mezi více poradci a sdílet pozitivní zkušenosti mezi zemědělci.