Region

Jihomoravský a Středočeský kraj v České republice jsou zemědělské kraje sousedící s hlavním městem (Středočeský kraj) nebo druhým největším městem Brnem (Jihomoravský kraj). Oba regiony (Středočeský i Jihomoravský kraj) se potýkají s nedostatkem vody, a proto je přizpůsobení ochranného obdělávání půdy místním podmínkám velkou výzvou. Více než 50 % orné půdy v České republice je ohroženo erozí. Existuje národní strategie, která má do roku 2030 zavést povinné používání ochranného obdělávání půdy na stále větší ploše. Přestože koncepce a povědomí o ochranném obdělávání půdy nejsou nové, přijetí této inovace brání řada překážek.

Zaměření studie

Tato studie se zaměřila na zavádění ochranného obdělávání půdy. Kvůli minulé komunistické politice, kdy se vyžadovalo scelování pozemků a odstraňování živých plotů a příkopů, je vysoké procento české zemědělské půdy ohroženo erozí. Přestože se Ministerstvo zemědělství tímto problémem zabývá a zavedlo několik předpisů, zůstává oblast erozního ohrožení velkou výzvou pro celé české zemědělství. The type of agricultural holdings involved in the conservation tillage case study consisted of 41 % private farmers with an average farm size of 1 624 hectares. The majority of the land on these farms was rented. Typ zemědělských podniků zapojených do případové studie o ochranném obdělávání půdy tvořilo 41 % soukromých zemědělců s průměrnou velikostí farmy 1 624 hektarů.

Většina půdy na těchto farmách byla pronajata. V České republice zavedlo Ministerstvo zemědělství řadu opatření, aby splnilo povinnosti podmíněnosti SZP (např. požadavek na ochranu půdy). Některá z těchto opatření byla založena na organizačních změnách (např. tvar pozemku, střídání plodin), jiná jsou založena na agrotechnických opatřeních (např. bezorebné obdělávání půdy, orba bez obracení, výsev meziplodin). Někteří zemědělci přijali inovaci v podobě ochranného obdělávání půdy speciálně proto, aby splnili požadavky podmíněnosti, včetně značných investic do nových strojů.

Celou zprávu (v angličtině) naleznete zde

Partner a kontaktní osoba

UZEI

Martin Mistr, dr.mistr@gmail.com

Získané poznatky

1. Většina zemědělců jsou odborníci. Mají širokou škálu informací, přehled a znalosti v oblasti ochranného obdělávání půdy. Mnozí z nich byli průkopníky, kteří před několika lety zahájili inovační proces z důvodu nedostatku zdrojů pracovních sil. Někteří z nich nenašli vhodný nezávislý poradní orgán a spolupracovali s dodavateli, výzkumníky nebo jinými zemědělci při provádění vlastního výzkumu (např. zkušební pokusy na farmě, monitorování na poli atd.).
2. Systém poradenských služeb zajišťují univerzity, výzkumné ústavy a svazy zemědělců. Všichni jsou velmi aktivní ve fázi osvěty. Pořádají se workshopy a semináře a prezentuje se řada výstupů z výzkumných projektů. Výzkumné ústavy jsou zapojeny do národního programu „Podpora demonstračních farem“, kde jsou některé postupy předváděny přímo na místě. Mnozí výzkumní pracovníci a poradci působící na univerzitách a výzkumných ústavech jsou známí a uznávaní odborníci a výsledky svého výzkumu šíří prostřednictvím brožur, letáků nebo národních zemědělských časopisů.
3. Nedostatek dostupných nezávislých poradenských služeb byl v některých případech důvodem, proč někteří zemědělci zavádějí inovace s pomocí dodavatelů. Zemědělci využívají ochoty dodavatelů zapůjčit jim stroje, aby si je mohli vyzkoušet předtím, než do nich budou investovat.
4. Akreditovaní poradci hrají hlavní roli při předávání dlouhodobých informací o státních požadavcích. Pravidelně je školí pracovníci ministerstva a výzkumní pracovníci. Akreditovaní poradci bez dalšího zdroje zkušeností s inovacemi (jako je výzkum, polní pokusy v zemědělských podnicích, operační skupiny EIP-AGRI nebo vývojová centra dodavatelů) však mají jen malou šanci přispět k praktickému inovačnímu procesu v zemědělském podniku.
5. Hlavní překážkou je nedostatečná koordinace a metodická podpora v rámci systému zemědělských znalostí a inovací. Tuto skutečnost zdůrazňovalo mnoho poradců a zemědělců. Zemědělci navíc postrádají konzistentnost a dlouhodobé směřování zemědělské politiky a souvisejících zákonů. Tyto nejistoty byly pro zemědělce jednou z nejvýznamnějších mezer a překážek při zavádění inovací.